Už víme, že hýbat se musíme každý den. Pohyb znamená život a bez něj to prostě nejde. Z pohledu evoluce zažíváme třesk, kdy je naše tělo už z dob historie stavěno na málo kalorií a hodně pohybu. Za posledních zhruba 60 let se nám váhy otáčejí, kalorií je přebytek a pohybu nedostatek. Proto je pro nás tak důležitý.
Je to evoluční posloupnost, kterou bereme zkratkou. Znáte to „je to sice horší, ale za to delší cesta“. Dobře, přirozeně se hýbu. Vystupuji o zastávku dříve a zbytek dojdu pěšky. Chodím do schodů i v nákupním centru. A jak mám tedy začít cvičit?
Dobrá otázka, na kterou máme tisíce odpovědí. Knihy, tabulky, brožurky. Chytré telefony, hodinky a aplikace. Všímáte si, kolik máme věcí, které nám mají usnadnit naše evoluční trápení? Náš blahobyt a období míru? Nemáme stále více věcí, co za nás něco ohlídají, nebo udělají? Co nám pomůžou a vše naprosto dokonale zapíšou. Všechno je přesně měřené a zanesené na naše osobní cíle, parametry a požadavky? Jak dlouho to vydržíte? Jak dlouho dokážete zapisovat, měřit, počítat, sledovat a vyhodnocovat? Víte, kolik vám to zabere času? Strašně moc. A ta buzerace k tomu…
Všechny tyhle věci jsou super. Chytré náramky, hodinky, které vám sledují kroky a říkají, kolik vám jich ještě chybí do splnění denní limitu. Zároveň to opravdu hodně zaměstnává, a to může způsobovat stres a ten zase způsobí, že se na to po určité době vybodnete. Tohle je pro lidi, které sport živí.
Od jednoho farmaceuta jsem dostal dobré rady. První: „Příprava jídla ti nesmí trvat více než 15 minut.“ A druhá: „Neřeš chuť.“ Podstata těchto rad je v základním principu. A to je: „Neřeš omáčku, ale základ.“
Stejně je to u cvičení. Cvičení či trénink mě nesmí moc zatížit a omezit (bavíme se o pohybu a kompenzaci, NE o vrcholovém sportu).
Takže mám pro vás jednu výzvu. Každý si ji může upravit podle své osobní výkonnosti. Každý den udělat sto poctivých dřepů (zadek až na paty, žádný hmit a ve stoji zpevnit zadek a břicho), sto kliků (pokud uděláte vkuse alespoň 10 a ženy dámské a stačí 50) a sto pakovaní na břicho (cvik si zvolte, sed-lehy, spodní hmity) a vydržte to měsíc. Každý den. Když jeden den vynecháte, tak se vám trénink přenáší do dalšího dne, kde se načítá. A ani nemusíte vše udělat najednou. Co padesát kliků ráno, 25 po obědě a zbytek večer? Nebo sto kliků ráno, přes den hodím celé břicho a večer dřepíky…?
Důležité je to vydržet a dotáhnout do konce. Za mě je to spíše psychický trénink než fyzický. Trénink pravidelnosti a základního principu. Pokud vydržíte, tak další měsíc můžete počet opakování navýšit. Klidně i týdně a dohromady to praktikujte tři měsíce. Uvidíte, co to s vámi udělá.
Trénink těla začíná v hlavě. Když položíte tenhle základní kámen, máte vyhráno.
P.S.: Skvělou inspiraci o cvičení najdete v knize „trénink vězně“, autorem je Paul „Couch“ Wade.