Když pozoruji svého syna, jak běhá, skáče a leze s ostatními dětmi po stromech a hřištích, nedokážu se zbavit úžasu o naprosto dokonalém, ale hlavně přirozeném zvládnutí pohybu. Děti naprosto přesně vědí, kde mají při lezení těžiště, vědí, kam dát nohu, kde se chytnout, protože jsou plně soustředěni na to, co dělají. Samozřejmě dětská mysl lítá sem a tam, nicméně v konkrétních chvílích jsou dokonale soustředění. Při běhu mají neustálý start a stop systém, změnu směru pohybu, občasné pády a rychlé zvednutí. A tohle dokážou hodiny. A když se nakonec unaví, tak po svačině a drobném odpočinku mohou začít znovu. Nejlepší na tom je, že všechno to skákání, běhání, lezení, padání a zvedání se dělají přirozeně, radostně a s láskou. Pro ně to není trénink, je to zábava.
Pokud by měl toto dělat dospělý během tréninku, tak myslím, že by brzy odpadl. Stačí lehký člunkový běh, do toho pár angličáků a máme vymalováno. S jazykem na vestě a s pocitem vracejícího se oběda, který se po třech sériích chce podívat na to, co se venku na tom světě děje, máme pocit, že právě absolvujeme kondiční trénink URNY.
Děti mají dokonalé držení těla. Své pohyby vytvářejí jednoduše, lehce a přirozeně. Intuitivně si „čupnou“, když potřebují zvednout hračku nebo smítko ze země. Na to, co dělají, se plně soustředí. Dokážete si představit, jak efektivní a výkonný by člověk byl, kdyby tohle dokázal?
Učí mě i mladší syn. Například u miminek sílí nejdříve krk (umíte cvičit svaly na krku…?) , potom záda a nakonec trub těla. Své první pohyby vytvářejí miminka celým tělem… My naopak často cvičíme malé partie (biceps) izolovaně. Miminka drží dlouhé minuty v extenzi na bříšku. Jejich záda pracují ve výdrži, zatím co objevují svět kolem nich. V tréninku stačí minuta výdrže a člověk to hned cítí. A to nemluvím o jejich neustálém převracení se ze zad přes hlavu na bříško a vytáčení trupu v leže. To je vlastně řecko-římský zápasový trénink, a to v pravém slova smyslu. Děti s námi neustále zápasí, když je chceme přebalit nebo obléct. To je spektrum tlaků, tahu, odporu v rotaci, máchání ručičkama… takže slušné MMA. A všichni víme, že tréninky MMA jsou jedny z nejnáročnějších.
Rady mých synů zní:
- Kontrolujte správné držení těla – stůjte zpříma, dívejte se vpřed a plynule dýchejte
- Hýbejte se přirozeně, nespoutaně, divoce a s láskou k tomu, co děláte
- Plně se soustřeďte na to, co děláte, buďte přítomní a uvědomělý
- Při pohybu zapojte co nejvíce svalů na těle, nezapomínejte na šikmé břišní svaly, záda i svaly krku
- Cvičení je síla, rychlost, obratnost, vytrvalost a nezištná radost
- Hýbejte se každý den – děti to tak dělají
Má rada nám všem:
Učme se od dětí. Je v nich přirozenost a upřímnost, která vychází ze samotné podstaty přírody.
Krásný den plný pohybu, radosti a lásky vám přeje Milan s rodinou
